Smluvní pokuta je pravděpodobně nevyužívanějším institutem k zajištění plnění přislíbeného druhou smluvní stranou v rámci závazkového právního vztahu. Podívejme se blíže na její smysl i limity stanovené pro její určení v rámci zákona i judikatorních závěrů soudů.
Smysl smluvní pokuty spočítá v tom, že pokud povinný poruší svou povinnost ze smlouvy (například je v prodlení s uhrazením dlužné částky), oprávněnému vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty povinným. Tento nárok existuje nehledě na to, jestli na základě porušení povinnosti povinného vznikla oprávněnému škoda. Tedy smluvní pokuta, pokud je sjednána, se musí hradit i v případě, že žádná reálná škoda nevznikla.
Ze zákona ovšem platí, že je – li ujednána smluvní pokuta k utvrzení určité povinnosti, předpokládá se, že oprávněný se „zhojí“ obdržením dané smluvní pokuty, a nemá již nárok na náhradu škody způsobené tím, že povinný porušil tuto svou povinnost. Má-li oprávněný zájem na tom, aby vedle práva na smluvní pokutu za porušení určité povinnosti měl ještě navíc právo na náhradu škody tímto porušením způsobené, musí to být výslovně ve smlouvě uvedeno. V opačném případě platí, že smluvní pokuta je jakousi „paušalizovanou náhradou škody“ za příslušné porušení povinnosti.
Ve smlouvě musí být naprosto jasně definováno, ke které konkrétní povinnosti se smluvní pokuta váže – častou chybnou způsobující případně i neplatnost celého ujednání o smluvní pokutě je příliš obecná definice porušení povinnosti, např. jen stylem: „Pokud dlužník/povinný nebude plnit jakékoliv své povinnosti, bude povinen zaplatit smluvní pokutu“. Vždy je třeba stanovit povinnost minimálně například takto: „Pokud dlužník/povinný nepředá dílo do 31. 12. 2018, je povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% z celkové ceny díla za každý další den prodlení“.
Smluvní pokuta přitom nemusí mít jen formu peněžité částky – může jít i o předání určitých věcí, vykonání práce nebo jiného plnění. Smluvní pokutou lze utvrdit jakoukoliv smluvní povinnost – nemusí jít o peněžité plnění. Zaplacením smluvní pokuty nezaniká původní závazek (ledaže si strany ujednají, že zanikne).
Smluvní pokutu nelze sjednat u nájmu bytu nebo domu v neprospěch nájemce – tady má fungovat na místo smluvní pokuty úrok z prodlení.
Výše smluvní pokuty
Výši smluvní pokuty lze stanovit zejména těmito způsoby:
- jednorázovou fixní částkou za každé porušení povinnosti,
- specifikací věcí, které mají být vydány nebo činnosti, která má být vykonána,
- jako povinnost zaplatit určitou částku za každý den prodlení vyjádřenou procenty z dlužné částky nebo konkrétní částkou,
- případně i jinak, vždy však tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, jakým způsobem se výše smluvní pokuty určí.
Přes poměrně bohatou judikaturu na toto téma neexistuje přesné číslo, které by závazně stanovilo, jak vysoká má či může smluvní pokuta být, aby odpovídala závazku a zároveň nebyla v rozporu s dobrými mravy (což by z ní činilo ustanovení potenciálně neplatné). Podle dosavadní judikatury soudů je třeba výši smluvní pokuty odvíjet od typu závazku, výše hrozící škody, délky trvání závazku a jiných skutečností. Soudy dosud přivolily ke smluvní pokutě ve výši i 1 % z dlužné částky denně, zatímco v jiných případech považovaly smluvní pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky denně za příliš vysokou a bylo využito moderace výše smluvní pokuty (snížení) na návrh dlužníka. K vyslovení neplatnosti se soudy uchylují méně často, většinou tehdy, trpí-li ustanovení o smluvní pokutě ještě jinými vadami (např. formálními, či rozporem s dobrými mravy).
Je tedy vždy třeba vzít v potaz veškeré okolnosti konkrétního případu při stanovení přijatelné výše smluvní pokuty, od důležitosti a hodnoty zajišťovaného závazku také například i to, zda oprávněný ze smluvní pokuty věděl o tom, že druhá smluvní strana je v tísni nebo má omezené možnosti vyjednávání a je do odsouhlasení výše smluvní pokuty „dotlačena“ okolnostmi. Obecně se dá říci, že je třeba nastavit takovou výši smluvní pokuty, která je racionálně odůvodněná a obhajitelná vzhledem ke všem aspektům smluvního vztahu, který zajišťuje.
Pokud má dlužník za to, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, může navrhnout soudu, aby výši smluvní pokuty upravil tak, aby odpovídala maximálně výši škody vzniklé porušením povinnosti dlužníka.
Pokud smlouvu uzavírají dva podnikatelské subjekty, z nichž ani jeden není spotřebitelem, může být ustanovení o smluvní pokutě uvedeno v obchodních podmínkách.
Jde-li však o spotřebitelskou smlouvu (tj. smlouvu, kterou s podnikatelem uzavírá spotřebitel, tedy každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419 občanského zákoníku), Ústavní soud rozhodl, že ustanovení o smluvní pokutě nelze zahrnout do obchodních podmínek a musí být součástí textu samotné smlouvy tak, aby byl spotřebitel schopen posoudit závazek, který na sebe bere. Pokud není součástí samotné smlouvy, je ustanovení absolutně neplatné. Také nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta ve spotřebitelské smlouvě znamená jeho absolutní neplatnost.
Smluvní pokuta tedy může být shledána jako neplatná, když:
- ve spotřebitelské smlouvě je součástí obchodních podmínek, a ne přímo smlouvy samotné,
- je v rozporu s dobrými mravy – tedy pokud se prokáže, že oprávněný ze smluvní pokuty ji sjednal z nepoctivého záměru, s vědomím okolností, které ukazují na porušení dobrých mravů, s vědomím, že například dlužník zcela jistě svou povinnost nebude schopen splnit, protože se nachází v tísni, a podobně.
Prodlení dlužníka s úhradou smluvní pokuty
Strany si mohou sjednat dobu, kdy je smluvní pokuta splatná. Může to být například do tří dnů od prvního dne prodlení, okamžitě dnem prodlení, nebo po doručení výzvy oprávněného k úhradě smluvní pokuty, což je zřejmě nejběžnější praxe – zde je ale podstatné, aby věřitel vyzval dlužníka k plnění. Dokud jej nevyzve, smluvní pokuta se nestane splatnou.
Pokud dlužník neplní smluvní pokutu ani po její splatnosti, ke smluvní pokutě ze zákona přirůstají úroky z prodlení. Smluvní pokutě běží promlčecí doba samostatně, nezávazně na původním závazku a na ostatních smluvních pokutách. Promlčecí doba je tři roky ode dne, kdy je smluvní pokuta splatná.
Co se týká klasického úroku z prodlení ze smlouvy, tyto dva instituty se nevylučují a mohou stát vedle sebe.
Odstoupení od smlouvy a vliv na smluvní pokutu
Bývá poměrně častou praxí zakotvit smluvní pokutu pro případ odstoupení od smlouvy.
Toto ale nelze doporučit z toho důvodu, že v případě sporu může soud posoudit takové ujednání místo smluvní pokuty jako odstupné, které se řídí jinými pravidly. Smluvní pokuta je navíc sankcí za porušení smlouvy, přičemž odstoupení od smlouvy je výkonem práva, nikoli porušením smlouvy.
Samotné odstoupení od smlouvy nijak neovlivňuje právo na zaplacení smluvní pokuty, které před odstoupením vzniklo.
Nejčastější chyby při sjednávání smluvní pokuty:
- nenavázání smluvní pokuty na porušení dostatečně konkrétní povinnosti,
- příliš vysoká smluvní pokuta,
- sjednání smluvní pokuty pro případ odstoupení od smlouvy,
- u spotřebitelských smluv zakotvení smluvní pokuty do obchodních podmínek,
- neurčení (případně nedostatečné či nejednoznačné určení) výše smluvní pokuty nebo způsobu, jakým se stanoví.
Smluvní pokuta je tedy velmi vhodným a zároveň jednoduchým nástrojem zajištění závazku, což se projevuje v četnosti jejího využití. Pokud ale člověk neprohlédne její zdánlivou jednoduchost a neošetří ji ve smlouvě správně, vzhledem k výše uvedeným pravidlům, může být smluvní pokuta jen prázdným ustanovením, které nakonec kýžené ovoce nepřinese.
Mgr. Sandra Svobodová,
Advokátní koncipient