S podstatnými změnami, které přináší novela, jsme Vás seznámili v minulém článku. Nyní se podrobněji podíváme na to, jaké změny se dotkly oddlužení.
- Zjednodušení návrhu na povolení oddlužení
Nově dlužník nemusí dokládat příjmy za poslední 3 roky, nýbrž pouze za posledních 12 měsíců. Z tohoto údaje se vycházelo při výpočtu předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů, což však byl údaj mnohdy zkreslující, neboť v mezidobí docházelo ke změnám zaměstnání či jeho ztrátě, a tím i změnám výše příjmu. Vzhledem k tomu, že byla odstraněna hranice minimálního uspokojení nezajištěných věřitelů (30 %), není nutné dokládat příjmy za delší časový úsek. Pro povolení oddlužení je však nutné prokázat, že je dlužník schopen splácet v plné výši odměnu insolvenčního správce, výživné ze zákona (zejména nezletilé děti) a odměnu sepisovatele a dále částku určenou pro ostatní věřitele (včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou), která nesmí být nižší, než je výše odměny insolvenčního správce. Povinnou přílohou již nadále není ani seznam závazků. Odstranění tohoto požadavku však nezbavuje dlužníka povinnost prokázat, že je v úpadku (ve smyslu § 3 insolvenčního zákona, tedy že má dlužník více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit). Naopak jako příloha se nově přikládá čestné prohlášení dlužníka, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení.
- Způsoby zpeněžení
Oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (dosavadní varianta výhradně splátkového kalendáře byla nahrazena dosud dobrovolnou možností zpeněžit majetek dlužníka nad rámec plnění v rámci splátkového kalendáře), přičemž tento způsob oddlužení bude preferovaným. Problematické bude však určení, jaký majetek dlužníka zpeněžit. Dlužníci mnohdy vlastní majetek nízké či zanedbatelné hodnoty. Odpovědností insolvenčního správce bude posoudit, zda bude možné z výtěžku zpeněžení takového majetku uspokojit věřitele alespoň částečně či je toto zcela vyloučeno. Obydlí dlužníka (neuplatňuje-li k němu práva zajištěný věřitel) bude do určité míry chráněno, to znamená, že jej dlužník nebude muset vždy vydat ke zpeněžení (§ 398 odst. 6 insolvenčního zákona), pokud hodnota nepřesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu (dosud Ministerstvem spravedlnosti nevydaného), stanovenou násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti.
- Pravidla pro podnikatele (§ 398b insolvenčního zákona)
Dosud nebyla stanovena jednotná pravidla pro určení částky, kterou je dlužník – podnikatel povinen hradit věřitelům v rámci splátkového kalendáře. Každý insolvenční soud, dokonce i jednotliví soudci soudů, určovali odlišná pravidla pro stanovení těchto částek. Nově se stanoví první nevratná zálohová splátka, kterou bude dlužník povinen hradit a která se na konci zdaňovacího období upraví podle předložených dokladů (referenční srážka). Vždy na konci zdaňovacího období bude dlužník povinen uhradit nedoplatek, případně bude moci požádat o snížení referenční srážky. Přeplatky se však dlužníku vracet nebudou.
- Splnění oddlužení (§ 412a insolvenčního zákona)
Oddlužení je splněno tehdy, jestliže dlužník splatil nezajištěným věřitelům pohledávky v plné výši. Dále je splněno, pokud dlužník v době 3 let od schválení oddlužení splatil alespoň 60 % pohledávek nezajištěných věřitelů nebo pokud po dobu 5 let nedošlo ke zrušení oddlužení a dlužník neporušil povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. V druhém případě zákonodárce stanovil domněnku, že dlužník povinnost neporušil, pokud došlo k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně v rozsahu 30 %. Jak se bude postupovat v případech, kdy dlužník nedosáhne na minimální uspokojení věřitelů, bude na posouzení průběhu daného oddlužení a jednání dlužníka jednotlivými soudci. Bude tak nutné zakotvit (alespoň v rámci rozhodovací praxe soudů), co vše je obsahem povinnosti dlužníka vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že i přes odstranění bariéry představované minimální výší předpokládaného uspokojení nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení, tato zůstává i nadále při posuzování splnění podmínek oddlužení. A to je pro dlužníky podstatné, neboť podmínkou osvobození od placení nesplacených pohledávek zahrnutých do oddlužení je splnění všech povinností řádně a včas – a zejména splnění oddlužení.
- Speciální režimy
Jednou ze zásadních změn oddlužení je ochrana vybraných kategorií zvlášť zranitelných osob vyloučených z pracovního trhu, které v praxi nemají možnost obstarat si jiný příjem než příjem poskytovaný státem. Jedná se o starobní důchodce (nárok na starobní důchod musí vzniknout před schválením oddlužení) a osoby postižené invaliditou druhého nebo třetího stupně. Těmto osobám je zkrácena doba oddlužení pro účely posouzení splnění oddlužení na 3 roky. Oddlužení bude splněno v případě, že nebylo po dobu 3 let od schválení oddlužení zrušeno, a to bez ohledu na skutečnou míru uspokojení věřitelů.
- Přerušení a prodloužení průběhu oddlužení (§ 412b insolvenčního zákona)
Dalším nástrojem usnadňujícím oddlužení většího množství osob je možnost požádat o přerušení nebo prodloužení průběhu oddlužení. Navrhnout přerušení oddlužení může dlužník nebo insolvenční správce, a to jen z důležitých důvodů, např. úraz, lékařský zákrok, nezbytné léčení, péče o dítě. Přerušit lze až na jeden rok; jakmile důvod přerušení odpadne, rozhodne insolvenční soud o pokračování. Prodloužení průběhu oddlužení umožňuje poskytnout dlužníkovi dodatečný čas na splnění podmínek oddlužení pro předem dané období 3, resp. 5 let. Jedná se zejména o případy, kdy se blíží konec daného období a uspokojení věřitelů se pohybuje lehce pod stanovenou hranicí (např. 58 %). V takovém případě může soud na návrh dlužníka prodloužit oddlužení až o půl roku, což dává dlužníkovi možnost splnit požadovanou míru uspokojení věřitelů za dobu 3,5 let, resp. 5,5 let. O přerušení i prodloužení oddlužení lze požádat pouze jednou za celou dobu trvání oddlužení.
Mezi další změny týkající se oddlužení patří prodloužení lhůty pro přihlašování pohledávek na 2 měsíce (sjednocení lhůty pro všechny způsoby řešení úpadku), rozšíření kategorie tzv. podřízených pohledávek, které nemají vliv na splnění oddlužení ve smyslu § 412a odst. 3 insolvenčního zákona (podřízené pohledávky jsou také úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, a to ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku) a určení přesného okamžiku skončení přezkumného jednání v oddlužení jen insolvenčním správcem (skončení osobního jednání insolvenčního správce s dlužníkem dle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona).
Závěrem lze tedy říci, že dlužníkům se novelou otvírají dveře pro snazší oddlužení, otázkou však je, zda si je sami svým chováním nezavřou, neboť je pouze na nich, jak využijí nabízené příležitosti. Ze změn insolvenčního zákona budou těžit také věřitelé, protože dlužník je motivován k co nejvyššímu uspokojení svých věřitelů v co nejkratším čase. Dostane se i na věřitele, kterým dosud nebylo poskytnuto žádné plnění v důsledku horšího pořadí v rámci exekučního řízení, a to díky zmírnění podmínek pro vstup dlužníků do oddlužení.
Mgr. Jana Ondrušová,
advokátka a insolvenční správce
